Přísní rodiče vychovávají nejlepší lháře, tvrdá ruka nezaručí slušné dítě

Už dávno neplatí spojený přísný rodič – slušné dítě. Výzkumy dokazují, že přísností vytváříme doma prostředí, ve kterém se dítě ze strachu před trestem obává být upřímné. Lhaní dítěte je tedy výchovnou chybou rodiče.

Už v osmnáctém století tvrdil filozof Jean-Jacque Rousseau, že děti jsou od přírody dobré; jejich neupřímnost je výsledkem tvrdého prostředí, které rodiče vytvoří.

Děti proto využijí různé způsoby, jak se trestu a hněvu rodiče vyhnout, a uchylují se k nepravdě. Jeden dospělý muž se svěřil, že jako dítě byl ze svého otce zděšený; tak se ho bál, že mu raději lhal do očí – neupřímnost jako způsob vyhnutí se problémům, si tak osvojil už jako malý chlapeček, a bojuje s tím dodnes.

Podobný scénář najdeme ve většině rodin; dítě se naučí lhát už od kolébky, protože si spojilo dvě a dvě, tedy že zatajením pravdy se dokáže vyhnout trestu.

Lži DÍTĚTE VYTVÁŘÍ RODIČ přísnosti
Je nutné poznamenat, že křik, trest, fyzické týrání (ano, facka a plácnutí po zadku nejsou ničím jiným) či zahanbení vyvolávají v dítěti strach z rodiče. Není to respekt, co k vám cítí, ale strach a des.

Bojí se vás, a domov přestává být bezpečným místem, kde se může bez obav vyjádřit a svěřit. Přestává vám věřit, uzavře se do sebe a svého světa, kde není pro vás místo. Děti jsou zároveň velmi vnímavé a moudré, proto využívají vše ve svůj prospěch – i lež.

Pokud jste přísný rodič a dítěti dáte jeho vylomeniny „vyzrát“, je jasné, že jejich zatají. Podobný názor sdílí psychoterapeutka Philippa Perry. Pokud vládnete železnou rukou, atmosféra takového domova vybízí k neupřímnosti. Perry dodává, že rodič nese vinu za lež dítěte; a trestat dítě za něco, co sám rodič způsobil, situaci jen zhorší.

BEZ keřů a TRESTŮ SE DĚTI cítit bezpečněji
Problematice dětského lži se věnovali i výzkumníci Victoria Talwar z univerzity McGill, a Kang Lee z Torontské univerzity. Studie, publikovaná v žurnálu Child Development, se uskutečnila v roce 2011, aktuálně je však dodnes.

Zúčastnilo se v ní 84 dětí ve věku 3 a 4 roky. První skupina pocházela ze školky s benevolentnejšími pravidly, kde byly fyzické tresty zakázány. Druhá skupina navštěvovala školku, známou svým striktním přístupem – používali fyzické tresty jako bití prutem po rukách či výchovná po zadku za neuposlechnutí nebo vylomeniny.

Podobné praktiky byly podporovány samozřejmě i samotnými rodiči; na začátku výzkumu měli odpovídat na otázky jak by se zachovali v určitých případech dětského vyvádění (proběhnutí přes silnici …).

Rodiče těch dětí, které byly i ve školce fyzicky či psychicky trestané, by učinily totéž i doma (a skutečně i dělali). Žádný rodič by však nepoužil tvrdší fyzické tresty, jen jemnější formy jako plácnutí po zadku.

EXPERIMENT s hračkou
Samotná výzkumná studie probíhala s dětičkami. Vše začalo jako hra. Děti byly usazeny do místnosti, která byla neustále pod dohledem výzkumníků díky kamerám. Jeden z nich si vodil děti po jednom do místnosti, usadil jejich zády k sobě a požádal, aby hádali, co slyší.

Následně použil hračky s pískavým mechanismem uvnitř; děti měly hádat k jaké hračce zvuk náleží (např. zvuk Hav náleží plyšové hračce-pejskovi). Výzkumník použil dvě hračky (pejska a plačící panenku), potom odběhl ven z místnosti a dítěti přikázal, aby se otáčelo a nepodívali na třetí hračku.

Jak se dalo čekat, přibližně 80% dětiček se otočilo a zjistilo, že třetí hračka je levík. Levík ale nevydával zvuk lvího řevu, ale písničku z narozeninové karty. Když se výzkumník po minutě vrátil, zakryl lvíčka plachtou a dětí se zeptal dvě otázky: Zda se ohlédli za sebe, a co je to za hračku pod plachtou.

Přísnost VYTVÁŘÍ LEPŠÍ lháře
Výzkumníci zjistili, že výběr školky nehrál roli ve výskytu lží; děti z obou, benevolentní i trestající měli sklon lhát ve stejné míře. Výsledky poukazují na přirozenost dětí využívat šanci ve svůj prospěch a vyhnout se trestu či přistižen při činu.

Rozdíly mezi školkami se projevily ve vytříbenosti lží; děti z benevolentní školky nevěděli úspěšně pokračovat ve lži a na otázku, jaká hračka je pod plachtou, odpověděli správně, což dokazovalo jejich předchozí lež.

Děti z přísnějších školek měli lež na vyšší úrovni – 94% z nich ve lži pokračovalo, aby bylo konzistentní a neprůstřelné. Výsledky značí, že jsou zvyklé lhát a jsou v tom mnohem lépší než děti z benevolentnejšieho prostředí.

Každé dítě dříve či později řekne svou první lež; naučí se využít situace ve svůj prospěch a usnadnit si život. Důležité je, jak se rodič s lží vypořádá – pokud dítě potrestáte, příště opět zalže aby se trestu vyhnulo, ale lepší a promyšlenější.

Neznamená to ale, že budete lež ignorovat, a dítě si neponese následky svých činů.